Možná těžko uvěřitelné, ale dle kvality nafocených věcí, respektive nenafocených, je ve stejném stavu i archiv novinových článků. 

Koho by v roce 2004 napadlo, že někdy někoho bude zajímat nejkrásnější pokoj na Strahově, publikovaný v časopise . . .  nevím ?

Vzpomínám si, že mi zavolali kluci, že otravuje nějaký novinář, ať doporučí, kdo hezky bydlí, tak mu dali číslo na mě.

Sem tam si tohoto nedostatku všimne i nějaký PR agent a průběžně jednou až dvakrát do roka zavolá někdo z PR oddělení, že by to chtělo vylepšit. 

Mají pravdu, ale ono je to trochu záměr. A vlastně to odpovídá i celosvětovým trendům, takže to může vypadat, že máme agenta v Americe, kde se teď za největší luxus považuje, když máte chvíli klid, můžete se soustředit na práci a nikdo vás zrovna nefotí, nepostuje na všech sítích a nepíše o tom, co zrovna děláte nebo neděláte.

Ale po zavěšení telefonu někdy chvíli lituji, když si představím, o kolik legrace jsem asi s takovým PR oddělením přišla. Mohla bych je krásně „cvičit “ a šperkovat jejich texty. „Nepište, že snídám chleba s avokádem. Napište, že snídám chleba s avokádem a oceánskou solí.“ 

Pozn.: Ve skutečnosti chleba na snídani vůbec nejím. ; )

Podobné je to s rozhovory…

Kdysi jsem na nabídku od renomovaného redaktora na rozhovor o mých architektonických začátcích naštěstí spolkla větu „Ať si to  šetří  pro někoho jiného“ a místo toho poděkovala a řekla, že to necháme na někdy jindy.

Na nedávnou nabídku z televize jsem  zase odpověděla: „Jako jestli se vám chce za mnou jezdit, aby to nebyla ztráta času…“

Dovětek: Všechny nabídky nás samozřejmě těší, ale většinou na nabídku rovnou odpovídám, že by bylo lepší lovit  v jiných vodách. A přidávám pár konkrétních tipů.

 

Archiv zachránil švýcarský tisk.

A pak tu máme dva výstřižky z roku 1998 o výstavě na Hradě.

Cituji Zdeňka Lukeše: „Nejlépe úkol zvládly Irena Tuháčková a Martina Vencálková, první z dívek umístila na část prostranství dva tubusy, z nichž jeden je transparentní, druhá pak prostor vyplnila objektem pro Plečnikovo muzeum.“

Lidové noviny, 28. 7. 1998

A zbytek možná ještě někdy někde vyplave