Výstavní síň je podélně rozdělena a přeměněna v úzkou „ulici“ s fasádami domů odpovídajících daným obdobím. Mezi nimi visí dobová volební hesla a transparenty, atmosféru doplňuje rozhlasové vysílání.

Návštěvník prochází časovou osou, která vrcholí volební místností z roku 1954 v podzemí. Po cestě narazí na interaktivní prvky, průhledy do jiných období, audiovize, počítačovou hru či prostor pro vlastní zásah do volebního plakátu.

Součástí výstavy jsou také dva balkony. Jeden nedostupný, symbolizující moc tehdejší politiky, druhý otevřený, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet roli řečníka. Výstava končí současným billboardem s dobovým heslem a interaktivním videem, které reaguje na volbu návštěvníka.