Výstavní síň je podélně rozdělena a přeměněna v úzkou „ulici“ s fasádami domů odpovídajících daným obdobím. Mezi nimi visí dobová volební hesla a transparenty, atmosféru doplňuje rozhlasové vysílání.

Návštěvník prochází časovou osou, která vrcholí volební místností z roku 1954 v podzemí. Po cestě narazí na interaktivní prvky – průhledy do jiných období, audiovize, počítačovou hru či prostor pro vlastní zásah do volebního plakátu.

Součástí výstavy jsou také dva balkony – jeden nedostupný, symbolizující moc tehdejší politiky, druhý otevřený, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet roli řečníka. Výstava končí současným billboardem s dobovým heslem a interaktivním videem, které reaguje na volbu návštěvníka.